Blog o mně, pacientce, která svádí boj nejen s uveitidou, ale i sama se sebou!

Když vám narostou křídla

Strašně dlouho jsem neměla náladu na psaní. Skoro půl roku a přitom jsem měl vždycky pocit, že je jednodušší se z toho všeho vypsat a bude mi líp. Tentokrát to bylo jinak. V lednu se mi splnil sen a jela jsem na delší cestu do Asie a tam jsem měla pocit, že jsem v ráji.

Překonala …

Běh je skvělá závislost!
Jednou chci běžet na Velké čínské zdi

Je konec května a zdá se, že příroda je vzhledem k počasí nějak napřed. Jahody dozrávají a třešně jsem konečně po letech trhala na stromě, tak jako když jsem byla malá. Tenhle měsíc mi nějak strašně rychle utekl. Byla jsem na další kontrole na očním a vypadá to, že zatím se nebude muset žádná operace …

Nemocná?
Vůbec si tak nepřipadám...

Pacienti jsme vlastně v životě všichni. Už jen tím, že jdeme třeba jen k zubaři, nebo s chřipkou. Já jsem v ordinacích po těch dvaceti sedmi letech vlastně jako běžný zákazník co stojí frontu na chleba. Jakožto pacientka s uveitidou chodím nejen na oční oddělení, ale bohužel musím chodit pravidelně i na neurologii, urologii, imunologii, …

Moje hodnocení za totality – nepřizpůsobivá!
Důležitý je, se z toho nepodělat

I když to tak venku nevypadá tak je jednadvacátého března a to znamená, že přecházíme z astronomické zimy do jara. A taky to znamená, že jsem se tenhle krásný den roku pětasedmdesátého narodila. Když si takhle řeknu to číslo, tak to zní celkem děsivě. Ne proto, že bych si snad připadala tak stará, ale hlavně …

Překonala jsem strach cestou do Bangkoku!

Je to zvláštní, ale poslední dobou jsem nemohla psát, protože jsem měla pro mě poněkud přezážitkováno. Hodně pocitů a dojmů. Odmalička jsem totiž hodně přemýšlela a představovala si určité situace. Vždycky jsem si všímala okolí a viděla snad věci, kterých si tolik ostatní nevšímali. Pláč, smích, radost. Nevím, jestli je to štěstí nebo smůla, ale …

Jako malá jsem vyhlížela Ježíška na obloze

Jako dítě jsem se samozřejmě těšila na Vánoce kvůli dárkům asi jako každé malé dítě. Až když jsem byla starší, pochopila jsem, proč mě babička vzala večer na procházku před štědrovečerní večeří. Hrozně jsem to prožívala a koukala na oblohu plnou hvězd a vyhlížela Ježíška. To jsem ovšem zdaleka nevěděla, jaké to bude, až budu …

Křest knihy Můj domov - Můj svět

Hned na začátku musím přiznat, že jsem se k psaní moc nedostala, protože jsem „lítala“ po různých akcích, se kterými se teď před Vánocemi roztrhl pytel. Vtipný na tom všem je, že tam vidíte stále stejné tváře z některých médií, které vůbec autor nebo pořadatel moc nezajímá. Hlavně, že něco dostaneme! A běda, když teda …

Jan Antonín Duchoslav - Stál jsem dost dlouho na opačné straně

Když jsem potkala na jedné z oslav mé kamarádky Antonína Duchoslava, zaujal mě svým bezprostředním chováním a taky ve mně vyvolal určitou zvědavost. Přiznám se hned na začátku, že jsem nikdy nebyla jeho „fanynka“, protože jsem postavám, které hrál, nikdy nefandila. Snad právě proto jsem byla zvědavá jaký je ve skutečnosti. Při našem druhém setkání …

Je potřeba si někdy zabrečet

Vzhledem k tomu, že jsem v životě byla vcelku nebrečící typ a většinu věcí jsem si zdatně nechávala pro sebe, měla jsem za to, že brečí jen slaboši! Ale ono je to vlastně všechno jinak.Nebudu vám vůbec lhát, že jsem ve fázi života, kdy mě rozbrečí pohádka, nebo konec nějakého filmu, který jsem vůbec nesledovala, ale zrovna …

Důležitý je mít dobrý lidi kolem sebe

Když jsem se rozhodla jít cestou neziskové organizace, věděla jsem, že to nebude procházka růžovou zahradou. Lidé totiž mají plné zuby veškerých žádostí o pomoc a dá to práci někoho přesvědčit, že to myslíte opravdu vážně.

První tiskovou konferenci jsme měli v březnu letošního roku a naše plány, že budeme pomáhat pacientům, se opravdu plní. Lhala …