Běh je skvělá závislost!

Jednou chci běžet na Velké čínské zdi

Je konec května a zdá se, že příroda je vzhledem k počasí nějak napřed. Jahody dozrávají a třešně jsem konečně po letech trhala na stromě, tak jako když jsem byla malá. Tenhle měsíc mi nějak strašně rychle utekl. Byla jsem na další kontrole na očním a vypadá to, že zatím se nebude muset žádná operace dělat, tedy pokud se nebude to „něco“ jak tomu říkám, měnit. Každý den si opakuju „nic tam nemám, nic tam nemám.“ A můj mozek to kupodivu přijímá. Schválně jsem dělala celé dva měsíce šílený věci, abych tomu dala na prdel a ukázala, že se jen tak neleknu!

Taky jsem běhala, co to dá. Hodně lidí to pořád nechápe a mají pocit, že běh je teď móda a taky trochu póza. A já tím žiju a to mě bolej kolena a někdy jsem tak unavená, že mám problém si nazout tenisky. Běžela jsem třeba branný závod v Lipencích. Bylo to sice „JEN“ 9 km, ale byla to paráda. Až na to, že se tam střílí ze vzduchovky a moje kamarádka Zuzka zrovna u tohohle stanoviště už za běhu většinou křičí. „Všichni POZOR, vona nevidí.“ 🙂 No, světe div se, nastřílela jsem dva body. A byla jsem z toho úplně na větvi. Vůbec to nechápu. Ale jsou zase situace, jakože jsem si šla nasbírat medvědí česnek za běhu a Zuzka mě upozornila, nebo spíš na mě zařvala: „ježiš, tohle nežer, to jsou konvalinky, to se otrávíš.“ Mně to přišlo teda úplně stejný! 🙂

Většina lidí ráda běhá v lese, já sice taky, ale je to pro mě trochu riskantní, nevidím ty větve pode mnou tak dobře, a když nezvednu nohy, ležím na zemi. Takže běh v lese super, ale já jsem skoro pokaždé odřená jako malé dítě. Taky čím dál víc pozoruju, že tělo mi samo říká, jestli chce tolik pohybu, nebo jestli už to přeháním. Mám někdy pocit, že neběžím, ale jdu. Vůbec mi to nejde! Jindy zase letím a vůbec se nezadýchám, až si říkám, kam až bych to ještě zvládla. Neběhám pro čas, ale pro dobrou náladu a kondici. Chtěla bych si jednou zaběhnout maratón, jehož trasa vede Velkou čínskou zdí, ale to je opravdu sen. Zatím mi do toho půl maratonu chybí ještě šest km. Běh je vlastně z části o hlavě. Když hlava nechce, je úplně jedno, že nohy můžou! Pokud byste si chtěli někdy zaběhat pro dobrou věc, s naším Nadačním fondem Sudička, budu moc ráda za případné zájemce a nápady! Protože každá podpora a radost se přece počítá. Tak tedy vám všem přeji krásné dny a běhu zdar!

zpět