Důležitý je mít dobrý lidi kolem sebe

Když jsem se rozhodla jít cestou neziskové organizace, věděla jsem, že to nebude procházka růžovou zahradou. Lidé totiž mají plné zuby veškerých žádostí o pomoc a dá to práci někoho přesvědčit, že to myslíte opravdu vážně.

První tiskovou konferenci jsme měli v březnu letošního roku a naše plány, že budeme pomáhat pacientům, se opravdu plní. Lhala bych, kdybych řekla, že je to tak jednoduché, jak to vypadá. Mnoho lidí si myslí, že na tom sakra vyděláváme! Tak těm bych tedy ráda vzkázala, že jakožto zakladatelka a ředitelka jsem stále dobrovolnicí, tudíž nemám žádný plat. Ano, pokud seženu finanční prostředky na chod nadačního fondu, ráda si ho dám, protože ruku na srdce, kdo se dnes věnuje něčemu i když smysluplného, dokola zadarmo. Stačí se podívat do výročních zpráv jiných fondů a hned uvidíte, kolik peněz se vydalo za platy a další výdaje. Já jsem první získané peníze vložila do rekonstrukce uveální ambulance! A jsem za to šťastná, protože pacienti a lékaři se zde takového vybavení nedočkali od šedesátých let. Mnoho lidí nevěřilo, že by se nám to mohlo povést. A ono se to povedlo a naše plány tímhle samozřejmě nekončí.

Zrovna nedávno jsem slyšela rozhovor s Jaromírem Jágrem, který říkal, že kdyby si nedal vždy nějaký cíl tak jaký by to mělo všechno smysl. Pod tím se podepisuji a tak i já mám další cíl! Sehnat peníze na přístroj Flare meter, který u nás v České republice ještě žádná ambulance nemá. Přístroj pomůže našim uveálním pacientům s přesnější diagnostikou a bude velkým pomocníkem hlavně pro malé děti, které nedokážou tak dobře popsat svůj stav. Částka je vysoká (cca jeden a půl milionu korun), ale je to cíl a já věřím, že se to podaří.

Ambulanci jsme slavnostně pokřtili prvního listopadu a všechny moje spřízněné duše byly u toho. Moje „holky Sudičky – Vica, Vlastina a Irena.  Martin France, který je mou pravou rukou a  moc mi pomáhá. Nikdy mě neodmítl, když jsem něco potřebovala, vždycky se snaží najít řešení a má sakra dobrý nápady. Moje dcera Kristýnka! No, není to tak dlouho co potřebovala víc ona mě a teď mě slušně staví do latě. 🙂 Přesto, že má svoji práci a studuje právnickou fakultu, ještě zvládá řešit naše záležitosti. Ani na syna Radka nesmím zapomenout, protože ten se ujal role fotografa a nafotil krásné fotografie splněného přání naší pacientky Klárky. Taky přišel Honza Krůta, můj velký učitel, se kterým jsem se nejednou potkala při jiné práci.  Je to velká radost, když vidíte, že se máte o koho opřít. Jsem ráda, že vás všechny mám a moc děkuju za pomoc.

A kdo je vaše spřízněná duše?

zpět