Kdo jsem

Jmenuju se Hanka a napsala bych, že jsem normální „holka“, která vyrostla v Posázaví a neměla nikdy potřebu vyčnívat. Spíš jsem se spousty věcí bála a nedovedla si představit žít jinde než v té malé vesničce, kde každý každému viděl do talíře. Všechno se změnilo, když jsem v 15 letech onemocněla s očima a musela si zvykat na to, že nemocnice je mým druhým domovem.

Jsem ve věku (40+2), kdy tak trochu začínám bilancovat. Často jsem od svých přátel slýchávala větu: „No, ty jsi teda PACIENTKA!“ V tom bláznivém slova smyslu. Nechápala jsem, proč bych měla být, když se jen třeba snažím někomu pomoct. Pochopila jsem, když jsem opakovaně padla na hubu! Když jsem poznala, že ve světle ramp na mě žádný opravdový svět nečeká a že v těch nejtěžších chvílích si stejně musím pomoct sama. Takový ty řeči od okolí „ jé, to je mi fakt líto, to bude dobrý," to mi prostě nepomůže. Nehledě na to, že jsem se narodila ve znamení Berana a my berani z duše nesnášíme lítost. My prostě chceme jít hlavou proti zdi i když nás to bolí.

RETRODENÍČEK mi pomohl vzpomínat na situace a lidi, které jsem "zatím" za svůj dosavadní život potkala.

Nemám RECEPT na to jak být silná, nemám žádné osvědčené metody jak předejít problémům a situacím na které většinou nejsme připraveni, ale co pořád MÁM, je chuť dělat druhým radost, věřit, že je pořád kolem nás spoustu dobrých lidí a že obyčejný úsměv a laskavost se nedá ničím nahradit. Možná i teď jsem pro někoho z vás „PACIENTKA“, ale pokud ve vás moje psaní vzbudí nějaké emoce, má tohle všechno smysl

VÍTEJTE na mém „blogu, kde se dozvíte něco o životě „obyčejné holky“, která se dostala shodou náhod do hudební a divadelní branže, která jí nejen hodně naučila, ale i umožnila spoustu zajímavých setkání. Snad právě proto jsem dostala odvahu založit Nadační Fond Sudička, právě pro „PACIENTY“ jako jsem JÁ!